Keltoi 1994-2017

Bardův hlas 1/2000

Je tu nový rok (pozn. red. rok 2000) a společně s ním i další ročník Vašeho již jistě velmi oblíbeného zpravodaje Bardův hlas.

    Opět Vás čeká nesčetné množství informací o chystaných, probíhajících a proběhlých akcích, které pro Vás připravují Vaši kamarádi na tento rok.
    V redakci bychom velmi rádi uvítali v tomto roce i Vaše náměty, či snad dokonce přímo přízpěvky do našeho zpravodaje, abychom mohli náš i Váš časopis přiblížit co nejvíce Vašim požadavkům.
Doufáme, že se nám podaří v tomto roce rozšířit nabídku činnosti o další akce z naší dílny, ale věříme, že i akce, které si připravíte Vy se setkají s kladnou odezvu. Nedílnou součástí toho, aby mohla nějaká akce vzniknout je Vaše osobní angažovanost při přípravě a následném průběhu těchto akcí.
    Odložte všechny své zábrany (no dobře, tak zase fšechny tedy ne!) a nebojte se navrhovat, prosazovat a posléze i realizovat své nápady. Ať všechny dobré nápady spatří světlo světa a vzhůru za dobrodružstvím!!!

Tea & Ren H.C.

Obsah:

Vánoční výprava
Loňské proměny pozemku
Proměny v roce 2000
Expedice za dobrodružstvím
Trampské sleziny
Beltine 2000 - svátek keltské kultury
Přijďte si namalovat svůj svět - HARMONIE
Výstava v Kyjově - Keltové jak je neznáme
BAMBIRIÁDA 2000 i  v Mladé Boleslavi
Otevření informačního centra pro mládež
Pár písmenek o Asonanci
Něco o indiánském Lakrosu
Staré pověsti keltské? - 1. část
TOP TEN

Vydává Občanské sdružení KELTOI dne 21. 1. 2000
IČO : 48682535, číslo účtu : Česká spořitelna a.s., 0483430389/0800
Č.reg. OÚ Mladá Boleslav OÚ 26/98 KELT
Foto, grafické zpracování, text : V. Klain, D. Kašpar, V. Horák
Kresby : Dan Kašpar, Martin Michale, Václav Klain
Kontaktní adresa: POZOR - ZMĚNY !
Pražská brána 141/1; 293 01 Ml. Boleslav, tel.: 0326/ 731 365
E-mail : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; www.volny.cz/keltoi (provizorně)
pozn.Některé texty nemusí být psány spisovnou češtinou

Vánoční výprava

    Vánoční výprava byla letos netradiční hned v několika bodech. Prvním z nich byl už samotný termín konání akce. Obvykle totiž jezdíme na výpravy v sobotu, ale tentokráte se to celé mělo odehrát v neděli. A tak se také stalo. V neděli jsme se sešli na nádraží a odjeli do Mnichova Hradiště, kde se k nám přidali další lidi. Společně jsme pak už vyrazili na Valečov. Cestou se část oddílu opozdila, proto byla později “napadena ze zálohy”. Sněhu bylo všude dost, proto o munici nebyla nouze.
    Zde pak došlo k “svévolnému vyjetí z hory”. Abych to vysvětlil. U určité části oddílu doško k zatemnění mysli a pod zhoubným vlivem “špionky Amálky” (Zuzka E. vám vysvětlí, kdo to byl.) vyrazila na další cestu. Moc zákeřné špionky byla tak silná, že k jejímu zlomení došlo až na Drábských světničkách, kam své hordy zavlekla a kde byla dopadena. Zde došlo k sesazen í a následnému podepsání kapitulace “špionkou Amálkou”.
Z “Drábek” jsme pak vyrazili delší cestou zpět na nádraží. Vzhledem k výjimečnému stavu, který jistý čas panoval, nedošlo k obdarování se navzájem, jak tomu na Vánočních výpravách obvykle bývá.

Ren H.C.

Expedice za dobrodužstvím

    Určitě jěště někteří z vás vzpomínají na akci s názvem “Putování za pokladem”. Někdo tam byl, jiný o tom třeba jen slyšel a další třeba ani vůbec neví o čem to tady vlastně píšu. Té poslední skupině se mi chce říci: “Dobře vám tak! Nemáte kouřit!”, ale já to neřeknu a raději vám napovím, abyste věděli “vo co gou v týhle gejm.”
    Byla to weekendowka pro nás starší, kterou jsem připravil. Námět byl jednoduchý. Úkolem bylo projít trasu na níž bylo několik úkolů. Některé byli náročné, jiné pro pobavení, ale i úkoly všeobecně prospěšné. Dva týmy postupovali proti sobě na trase ve tvaru “8”. Na místě, kde se v protisměru setkali, přišla řada na tajné špiony. Každý tým měl u soupeře tajného agenta, který měl nyní tajně předat informace o úkolech, které “jeho” družstvo teprve čekali, ale on je již absolvoval se “soupeřem”.
    Přestože celá hra vypadala jako souboj, na konci se všichni museli spojit do jednoho celku, aby mohli najít mapu a posléze podle ní vykopat i poklad.
Z informací, které se mi tehdy donesly, vím, že během hry mě chtělo několik lidí fyzicky inzultovat, ale nakonec se to všem moc líbilo a byli spokojeni.

    Uplynul rok a mě napadl nový námět, podle kterého jsem se rozhodl udělat další akci. Opět se bude jednat o jakési putování kamsi. Jednoznačně stanoven bude pouze cíl, trasa bude záležet pouze na vás. I ve způsobu přesunu budete mít možnost volby. S sebou budete muset mít určité speciální vybavení o němž vám včas povím (nebo radši napíšu).
    Akce se mohou účastnit pouze 4-členné expedice, v nichž pak každý bude mít svoji úlohu. V tomto případě vůbec nezáleží na pohlaví, vyznání, věku, barvě pleti … Už nyní vám prozradím jednu z těch věcí, o nichž jsem se zmiňoval výše. Jedná se o LyŽe. Že vás to překvapuje a divíte se, k čemu budou dobré? Tak to mě asi ještě příliš dobře neznáte, protože, jelikož, nýbrž, anžto a protože...
    Tato akce bude probíhat v zatím blíže neurčeném termínu asi v dubnu na blíže neurčeném místě někde na severu Čech - možná. Možná vás tento článek nenadchnul tak, jak měl, ale dovoluji si tvrdit, že akce bude zábavná. Nechcete-li býti plešatí, tak se rozhodně zúčastněte! Proč plešatí? Protože až byste o této akci slyšeli vyprávět historky a uvědomili jste si, o co jste přišli, pak byste si vzteky rvali vlasy.
    Bližší informace přinesu v příštím čísle Bardova hlasu.

Ren H.C.

Trampské sleziny
Co nevidět se sejdem

    … zpívá se v jedné moc hezké trampské písni a jsem tudíž rád, že mohu prohlásit, že se tomu tak již děje a že lidé, kteří toho mají tolik společného (vůni dálek, pražce kolejí, dým táborových ohňů a písně tuláků) se mají kde sejít, popovídat si, vypít něco ze svých oblíbených moků, a zazpívat si při kytaře. Předem však musím říci, že těch důvodů bylo více. Myslím, že nejen mě se stalo, že se blížil víkend a já nevěděl, co s ním. Určitě jste se chystali někam “ven”, třeba na folkáč (pozn. red. folkový koncert nebo festiválek), ale neradi jezdíte sami a nevíte, kdo by chtěl jet s vámi. Nebo byste rádi uspořádali nějakou skvělou soutěž nebo hru, ale nemáte s tím žádné zkušenosti a nevíte, kdo by vám mohl poradit? Tak právě pro vás mám skvělou zprávu:
    Můžete si přijít pokecat, navázat nové kontakty, domluvit si vandry, zazpívat si při kytaře nebo jen tak “pobejt” s kamarády, kteří cítí to samé co vy a nemají se kde sejít.
    A teď to nejhlavnější! Místo konání těchto setkání je v hospodě “U Suchých” v Podlázkách vždy ve čtvrtek (musíte si však zjistit zda sudý nebo lichý - informace v redakci) od 19:00 hodin (neboli od 7:00 hodin večer).
Touto informací jsem asi nepotěšil příliš kamaráda a kolegu ve zbrani Brzdu, protože tímto se nám nepodaří vyhovět jeho přání, abychom se scházeli každý třetí čtvrtek v týdnu! /Přísně tajná informace získaná od velkého Kecálka./
    Všichni kamarádi, trampíci, písničkáři a lidi, co si umíte hrát a “nestárnete”, jste zváni!

Tea

Pár písmenek o Asonanci

    Jádro skupiny vzniklo v roce 1975 na jistém gymnáziu v Praze. Začínali s písničkami od Spirituál kvintetu a potom se přes Joan Baez dostali až k dnešnímu repertoáru, který tvoří více než 100 písní a balad ze staré Anglie, Skotska, Irska a Spojených států. Druhou polohou jsou většinou, ale není to pravidlem, a capella zpívané tzv. „bílé spirituály", které nacházejí uplatnění obzvláště při vánočních koncertech. Specialitou Asonance jsou anglo-saské tance real, jig a hompipe, které sice nikdo ze skupiny netančí, zato s velkou chutí a myslím, že stylově dobře, hrají. Toto je většinou záležitost houslisty Honzy Rába a flétnistky Marty Nolové.
    Spirituály a vokály rozepisuje Denisa Vondráčková, jinak zakládající členka skupiny, která kromě zpěvu hraje ještě na kytaru a mandolínu a v poslední době i na buzuky. U zrodu kapely byli ještě kytarista František Korecký a zpěvák Milan Štěrba. Vokální sekci doplňuje bas Romana Slabocha, Blanka Laštovičková hrající ještě na bodhrán a Luboš Pick střídající kytaru a baskytaru. Většinu koncertů i uvádí. Spinet, horny, famfáry, tahací harmoniku a mnoho jiných podbarvení obstarává na klávesové nástroje Mirko Rokyta (člověk, bez kterého by nebyly zpěvníky – brožury s notami, všemi texty, fotografiemi, kresbami…).
    Zbývají dva krásné hlasy. O jednom jsme se zmínili – patří Hance Horké, a tím druhým je staronový člen Petr Vacek, který se navrátil z emigrace. Celé toto seskupení vede hráč na kytaru, buzuky, irskou flétnu a zakládající člen Asonance Honza Laštovička. Za jeho nejcennější vklad se považují texty, které znějí ve vzácné vyváženosti s hudbou, zpěvem i instrumentací. Hudba se zde popsat nedá, tak lze jen doporučit poslech nahraných kazet a CD.

Něco o indiánském lakrosu

    Kmeny oblasti Velkých jezer, žijící v nekonečných lesích, které sahaly od jezer až k Atlantiku, provozovaly celou řadu her a soutěží, ať to bylo vrhání oštěpů, jakási kopaná nebo lukostřelba. Nejpopulárnější a nejdivočejší hrou však byl lacrosse. Irokézi nazývaný Babataway. Pojmenování lacrosse použil poprvé roku 1636 jezuitský misionář, který viděl hrát Huróny a tvar holí mu připomínal biskupskou hůl - "la crosse". Indiáni používali hole dlouhé asi metr, na jejímž konci byla smyčka - kruhovitá nebo slzovitá. Míček byl zhotoven většinou z jeleních chlupů a obalených jelení kůží. Konestogové hráli někdy s dvěma menšími holemi v obou rukou.
    Indiánský lacrosse hráli až stovky hráčů v jednom mužstvu, branky byly vzdáleny až jednu míli. Hru dokázali hrát i několik dní, šlo-li o to něco rozhodnout. Byla patřičně tvrdá - vždyť šlo často o náhradu války, o způsob mírového řešení sporů. Však také indiáni nazývali tento sport "Mladší bratr války". Hrálo se bez postraních čar, ve všech směrech, dovoleno bylo prakticky vše. Bílí pozorovatelé uvádějí, že během celého dlouhého zápasu se jen málokdy dostal míček na zem! Když hráč polevil v tempu, dohnaly ho ženy jeho kmene na hřišti a bily ho rákoskami. Hráči se pohybovali většinou jen v bederních rouškách a bosi. Lacrosse sloužil indiánům i jako výborný trénink pro boj, tvrdost dodávala hráčům potřebné návyky.
    V 19. st., kdy většina kmenů od Velkých jezer odešla do Kanady, prosadilo se v lacrossu pojetí spíše sportovní než válečné. Indiáni začínali hrát v menších týmech. Být členem kmenového družstva se stalo velkou ctí. První utkání bělochů - francouzských traperů - s indiány proběhlo již roku 1740. Skončilo tak, že běloši neměli celých 100 let chuť s nimi znovu hrát. Začalo se tradovat, že žádná skupina bělochů nemůže porazit dobrý indiánský tým. Lacrosse se přece jen ve světě bílých lidí ujal a dnes je oblíbeným sportem v Kanadě, USA, Velké Británii a Austrálii. Je to ovšem již moderní sport (byl i olympijským sportem) lišící se od staré indiánské podoby. Má několik variant - Box lacrosse, Field lacrosse... Hraje se v hokejových arénách nebo tělocvičnách. Nejlepší pálky pro kanadskou ligy vyráběli indiáni kmene Mohawků - ze dřeva podle starého postupu.
    Co je vlastně podstatou hry ? Cílem je míč, který se nabírá do lakrosky a nese či libovolně přihrává, dopravit do branky soupeře. Míč je velký zhruba jako tenisák. Hřiště je louka libovolně veliká a branky mohou být různé. Nesmí se hrát úmyslně rukou nebo nohou. Rozhodčí může přerušit hru a vhazovat, pokud se hraje příliš dlouho na zemi. Lakros se dá hrát takřka všude.

TOP TEN

    Ano, čtete správně. Skutečně opět s přibližně dvouletou přestávkou máte možnost spatřit toto heslo. Rozhodli jsme se opět oživit tuto záležitost, protože co si budeme namlouvat, vono to mělo něco do sebe! Každý alespoň viděl, jak na tom je on a jak na tom jsou jeho kamarádi.
    Jsem si plně vědom, že jsme to posledně nedotáhli vůbec do konce, proto vám tady nebudu slibovat hory doly. Jako že za každou hodinu budete mít tisíce bodů a za statisíce bodů dostanete tuny odměn. NE! Zůstaňme při zemi. Nemusí pršet, stačí když kape.
    Slíbím vám pouze to, co je v možnostech KELTOI, aby vám bylo splněno. Prvních několik míst (zatím není přesně stanoveno kolik) bude odměněno procentuální slevou (není zatím stanoveno, ale bude se jednat o rozpětí pravděpodobně 5 - 15 %) na různé akce pořádané KELTOI, případně i na knihy, CD … Uvažuje se i o možnosti odměnit nejaktivnějšího člena například 100 % slevou na členství pro příští rok. A uznejte, to už je celkem lákavá nabídka.
    Jsem však přesvědčen, že nebudete náš TOP TEN (všiměte si i změny názvu - původně TOP 10) brát jen kvůli případným ekonomickým výhodám, ale jako způsob, jak ukázat svou práci před ostatními.

Ren H.C.

Přijďte si namalovat svůj svět - HARMONIE

    Mnozí z Vás již jistě zaregistrovali několik změn, jednou z nich je vznik nového projektu pro děti a mládež pod názvem HARMONIE Centrum životního souladu. Tento projekt v současné době již působí v pronajatých prostorách v bývalém Středisku experimentální botaniky Akademie věd České republiky v Čejeticích. Tyto prostory jsou od prosince v užívání. Nyní procházejí částečnou rekonstrukcí a řadou úprav. Od února 2000 se zde začnou organizovat akce, např. botanický kroužek, hudební akce, semináře, kursy a to vše pod hlavní myšlenkou centra - životní soulad - Harmonie. Akce budou propojovat oblasti přírody, ekologie, práce s přírodními materiály, pěstování rostlin, výrobu hudebních nástrojů, pomocí hudby a rytmů rozvíjet komunikační schopnosti jednotlivců, apod. Cílem tohoto propojení je naučit se obnovovat vnitřní harmonii a psychickou rovnováhu jak vyladěním a kontaktem s přírodou, tak i poznáváním sama sebe. Projekt je veden MUDr. Ivanou Starou, Naďou Vilímovou a Wendy Kořínkem. Jako první akce se zde organizuje "Přijďte si namalovat svůj svět" malování , hra, zábava. Koná se v neděli 6.února 2000 od 14 do 16-ti hodin a od 16 do 18-ti hodin. Informace získáte na tel. 0326/722 278 po 17. hodině. Přijďte si i Vy namalovat svůj svět, nebo jsme již zapoměli, jak ten náš vypadá? Co vy na to?

VH

Bambiriáda 2000 i v Mladé Boleslavi

    Zdá se Vám to asi divné, ale je to tak Bambiriáda v roce 2000 i v Mladé Boleslavi. Mnozí z Vás tuší, o co jde, jiní se jí i sami účastnili v loňském roce (ale i letech předchozích pod jinými názvy) v Praze na Střeleckém ostrově.
Vzhledem k určitým vlivům a okolnostem se prostě stalo, že KELTOI ve spolupráci s dalšími organizacemi dětí a mládeže tuto akci organizuje i v Mladé Boleslavi. Bambiriáda se ve stejném termínu koná i v dalších šesti městech ČR. Záštitu nad ní převzal Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR a v jednání jsou další osobnosti.
    Cílem této akce je prezentovat činnost dětí a mládeže, smysluplné využívání volného času a případně i širší zapojení se dalších dětí do pravidelné činnosti.
    V Mladé Boleslavi se v současné době organizuje přípravný tým lidí, který bude celou akci řídit. Tento tým bude koordinovat právě KELTOI. Bude zde velké množství práce, ale věřím že výsledek bude jistě stát za to a také věřím, že se mnoho lidí zapojí.

VH

Otevření informačního centra pro mládež

    Začátkem měsíce února 2000 bude v prostorách kanceláře poblíž hradu na adrese Pražská brána 141/1, v 1.patře v provizorních podmínkách otevřeno Informační centrum pro mládež. Zde budou k dispozici informace z různých oblastí, které mohou být potřebné nejen pro mládež. Jedná se např. o: vzdělávání, brigády, cestování, apod. Podrobnosti se dozvíte příště.

VH

Loňské proměny pozemku

    Mnozí z vás ještě ani v této chvíli netuší, že se na pozemku na podzim opět pracovalo. Nemyslím tím jeden nebo dva dny, ale myslím tím jeden nebo dva měsíce. Prvotním impulsem k tomuto kroku byla dotace z města MB, která činila 100 000,- korun. Z těchto peněz se pořídilo něco materiálu a pak už stačilo jen, aby se několik nezaměstnaných domluvilo a věnovalo svůj čas dobrovolné práci na stavbě skanzenu.
    Hlavím cílem bylo oplocení pozemku, protože nemusím nikomu z vás vyprávět o vandalských nájezdech na pozemek činěných. Prostě skandál! Začali jsme trochu netradičně, protože z ekonomických důvodů bylo výhodné odebrat dubové dřevo o délce 2 m. To se na obvodovou palisádu příliš nehodí, proto jsme nejprve postavili palisádu napříč pozemkem. Začíná mezi svatyní a polozemnicí a v mírném oblouku vyklenutém k letnímu kinu přetíná pozemek. Součástí je i brána přibližně ve 2/5 délky od svatyně. Tato palisáda bude oddělovat “užitnou” část skanzenu od “keltské osady”.
    Druhým prvkem byla stavba “velké” palisády po obvodu pozemku. Pokračovali jsme v již započatém díle od “buňky” směrem ke svatyni. Materiál nám vystačil právě až za svatyni, kde jsme se napojili na “malou” palisádu. Velká palisáda je stavěna z kůlů dlouhých 3 m, z nichž je 50 - 80 cm v zemi. Výška je tedy místy úctyhodná. Věřte, že ani opracování a zasazení nebylo lehké.   
    Dalším bodem bylo oplocení zbytku pozemku (tzn. strana za keramikou, od pole a přepažení pozemku). Zde jsme se rozhodli pro dočasné řešení pletivem. Udělátorem (někteří ho pamatují již z dob začátku stavění na pozemku) jsme udělali přes 70 děr a zabetonovali do nich tyče, které jsou natřené na hnědo. Ve druhé fázi jsme zde chtěli natáhnout pletivo, ale shledali jsme to nad naše schopnosti.
    Našli jsme si tedy jinou práci. Ani zde nezmiňuji kompletní úklid na pozemku. Vrhli jsme se na “buňku”. Tu jsme celou “demontovali” a do vstupního otvoru ve stěně zázemí instalovali plechová vrata. Prostor zázemí se zmizením buňky několikanásobně zvětšil. Pod Brzdovým vedením (známého jeho posledlostí půdami) zde byla vystavěna nová rozlehlá půda.
    Z iniciativy pana Brzobohatého, pana Horáka a dalších byla zbourána svatyně. Tito se rozhodli pro zcela nový typ konstrukce, přestože tento byl již jednou osvědčen. Nu což!
    Z bezpečnostních důvodů (hniloba) byla také stržena konstrukce “kovů”, která již pravděpodobně obnovena nebude, protože v tomto místě by mohlo stát sociální zázemí.
   Další změna postihla “pekárnu”. Rozhodli jsme změnit typ střechy. Při realizaci došlo k názorné ukázce výsledku působení času, takže bylo nutno vyměnit všechny stojné kůly. V tomto rozpracovaném stavu se nyní pekárna nachází. Už i zde však stihli zaúřadovat vandalové.
    Mezi drobnější práce patřila úprava terénu, především pak likvidace nesčetných pařezů nahodile rozmístěných po pozemku. Tuto práci zajistil asi během 30 minut stroj JCB - krásný to bagr.
    Objem prací, které byly uskutečněny není zanedbatelný, přesto však zatím nedostačující. Proto bych vás všechny chtěl požádat o POMOC při výstavbě, která se v brzké době opět rozjede. Nebuďte lhostejní vůči dílu, které jste započali i VY! Pojďme a dotáhněme ho do úspěšného konce.

Ren H.C.

Proměny v roce 2000

    S přeměnou čísla na začátku letopočtu budete mít možnost zaregistrovat i několik změn, týkajících se činnosti a chodu KELTOI, ať už je to změna ve fungování oddílu a nebo avízovaná změna ve vedení KELTOI.
    Tou nejznatelnější změnou, které si mnozí z vás všimnou bude pravděpodobné rozšíření činnosti a náplně stávajícího oddílu a změna v jeho vedení. Důvodů k těmto změnám je dost. Především je potřeba přepracovat náplň tohoto oddílu tak, aby si jeho členové pomalu začali uvědomovat význam takových slov jako je například zodpovědnost, týmová spolupráce a současně i jistá samostatnost. Stávající členové tohoto oddílu by měli pochopit, že k nim již nebude přistupováno jako k 9-tiletým dětem, ale jako k dospívající mládeži, připravujících se na práci budoucích instruktorů a v budoucnu i na práci vedoucích. Činnost tohoto oddílu bude více zaměřena na přírodu, život v ní a především na úctu k ní. Úkolem této práce bude utužit přátelské vztahy mezi členy, naučit je soběstačnosti v obtížnějších situacích, kdy nebudou mít možnost obrátit se na své vedoucí a přitom budou muset vyřešit problémy, které jim nastolí situace, v níž se v ten či onen okamžik budou nacházet.
    Další změnou, která vás čeká v tomto roce bude pravděpodobné založení nového oddílu. Tento oddíl se bude skládat z dětí ve věku kolem 8 - 9 let. Bude připravovat tyto děti na život v přírodě a mimo jiné jim bude poskytovat základní informace nutné pro práci v experimentu v archeologii, což je vlastně jednou z hlavních myšlenek sdružení KELTOI.

Tea

Staré pověsti keltské? - 1. část

    Mnoha lidem budou asi následující řádky připadat jako rouhání nebo přinejmenším jako fantastické výmysly, zcela zásadně odporující tomu, co víme o naší vzdálené minulosti. Naše stovky let trvající a nezpochybňovaná slovanská příslušnost najednou dostává povážlivé trhlinky a jen velmi těžko si připouštíme, že všechno mohlo být jinak. Jak jinak? Jinak než se učíme ve školách, jinak než hovoří historikové či známá historická díla?
    Představa nejstarších dějin naší země v povědomí většiny z nás vychází z podání Aloise Jiráska ve Starých pověstech českých. O příchodu slovanského praotce Čecha se tam hovoří zcela jasně, o prvních vládcích z rodu Přemyslovců také. Odkud Alois Jirásek znal tyto skutečnosti? Jsou to především dva prameny:
    Prvním z nich je dílo „Kronika česká“ Václava Hájka z Libočan z roku 1541, které se sice tváří jako historické svědectví, avšak už v Jiráskově době bylo známo, že Hájek z Libočan byl spíše velký pábitel a výborný fabulátor než
li faktograf a jeho dílo je spíše jakýsi soubor dobrodružných historických příběhů. Výmysly Václava Hájka byly omluvitelné právě jeho láskou k domácím tradicím.
    Druhý pramen, tentokrát však považovaný za seriózní, jsou tři knihy „Chronicum Bohemorum“, čili Kronika česká, jejichž autorem byl vzdělaný mnich Kosmas (*1045 +1125). Bohužel tato první souhrnná zpráva o naší nejstarší historii, která vznikla někdy mezi roky 1119 a 1125, se v originále nedochovala. Známe ji pouze ze třinácti dochovaných opisů, které se však od sebe víceméně liší. Novodobá vydání Kosmovy kroniky jsou spíše rekonstrukcí těchto textů a tedy výsledkem kritického bádání i kompilací různých variant textu. Sám Kosmas také nijak netrvá na věrné autenticitě, neboť tam, kde hovoří o našich nejstarších dějinách, tvrdí, že „zachytil jen bájivého vyprávění starců …“
    Obraťme se nyní k první z cyklu našich národních pověstí, která hovoří o příchodu praotce Čecha a jeho lidu do naší země. Podle Jiráskova vyprávění (na rozdíl od Kosmy) se vydali na cestu dva bratři Čech a Lech a přivedli svůj lid do kraje pod Řípem. O tři dny později dává Lech pokračující v cestě kouřovým signálem najevo, že se usadil a založil město Kouřim, aby se pak o kus cesty vrátil a usadil v dnešním Polsku. V Kosmově vyprávění se tato část nevyskytuje a je pravděpodobné, že Jirásek ji do svého vyprávění zařadil proto, že se zde středověkých kronik dozvěděl o existenci dávného slovanského hradiště u Kouřimi, které patřilo Zličanům.
    Jaké byly skutečné historické okolnosti příchodu prvních Slovanů do českých zemí se už pravděpodobně nedozvíme. Jedno je však jisté. Slované nepřicházeli do země liduprázdné jako první obyvatelé. Přicházeli a usazovali se především v místech dávných keltských hradišť a oppid (např. i na Závisti). Jejich příchod zcela určitě neměl charakter organizované polovojenské výpravy, ani masového přesídlení celého kmene. O ničem takovém archeologické nálezy nehovoří, šlo totiž o postupnou migraci a prolínání obyvatel, které (kupodivu) neprovázely žádné vojenské střety, což svědčí o tom, že mezi původním (keltským, či keltskogermánským) obyvatelstvem a novousedlíky nedocházelo k velkým náboženským nebo majetkovým sporům. O čem tedy vyprávěli bájiví starci Kosmovi?
    Vysvětlení nacházíme ve spisu mnohem starším. Je jím rozsáhlé dílo „Ab urbe condita libri“ (Od založení města) římského historika Tita Livia (59 př. n. l. 17 n. l.). Livius zde líčí historii starší téměř o tisíc let, než byl příchod prvních Slovanů, avšak jeho tvrzení souhlasí i s tím, co nám říkají archeologové. Popisuje se zde událost z doby, kdy v Římě vládl král Tarquinius Superbus (534 508 př. n. l.).
    V té době žil v Galii mocný král kmene Biturgiů Ambigatos (což pravděpodobně vychází ze jména Ambicatos, v keltštině znamenající „ten, který neustoupí v žádné bitvě“). Biturgiové tehdy ovládali asi třetinu území, známého Římanům jako Galie a zřejmě tvořili jakousi velkou konfederaci s dalšími keltskými kmeny jako např. Arverny, Haeduy, Senony, Ambarry, Karnuty a Aulerky. Jejich země byla bohatá a prosperující, avšak velmi přelidněná. Ambigatos byl již starší muž a, podle svých slov, přál si ulevit svému království od toho davu lidí, neboť bylo těžké vládnout tak početnému lidu. I rozhodl se, že vyšle dvě skupiny novoosadníků hledat nové kraje do míst, která mu zjeví bohové svými znameními. Vedením těchto výprav pověřil dva syny své sestry Bellovesa a Segovesa, kteří si mohli s sebou povolat tolik lidí, kolik jen chtějí.
    Došlo pak k obřadům věštění, hlavní slovo zde měli druidové. Let ptáků, vítr unášející kouř z posvátných ohňů a další znamení ukázala oběma družinám směr pochodu, los pak rozhodl, kdo se kterou cestou vydá. Družina Bellovesa se vydala na jihovýchod a v několika vlnách překročila Alpy. Podle tvrzení Livia dorazili do Pádské nížiny nejprve Belloves s kmenem Insubrů, po něm dorazili Cenomani s náčelníkem Elitoviem, dále přišli Libiové, Salyové, Lingoni, Senonové a Bójové. Ano, jde o stejný kmen Bójů, který dal i naší zemi jméno.
    Liviovo tvrzení je velmi dobře doloženo archeologickými nálezy v okolí Bologni a oblasti jižně od Pádu jsou četná keltská pohřebiště z 5. a 4. st. př. Kr. Také z ostatních historických pramenů se o této osidlovací vlně Keltů dozvídáme, neboť krátce po příchodu Bellovesa se Keltové dostali do konfliktu s Etrusky. Později však s nimi byl uzavřen mír, neboť se objevil jiný mocný nepřítel, na kterého nejprve Etruskové a později i Keltové doplatili a tím byla rozpínající se Římská říše.
    Nás však více zajímá tažení Bellovesova bratra Segovesa. Tomu los a přízeň bohů určily cestu na východ, do srdce Evropy. Které všechny kmeny se zúčastnily tohoto tažení, není známo. Víme jen o kmenech, které se ve své nové domovině nakonec usadily; byli to Kotinové, Volkové-Tektoságové a opět Bójové. Titus Livius cituje pověst, podle které keltské kmeny překročily hory a ocitly se v Hercynském lese.
    Řecký astronom Claudios Ptolemaios (asi 100 178 n.l.) ve svém díle „Geógrafiké hyfégésis!, mapujícím tehdejší znalosti o evropském kontinentu a jeho nejbližším okolí uvádí velké množství místních i osobních jmen, které nám osvětlují i mnohé z tehdejších názvů našich geografických útvarů. Hercynský les je jednoznačně identifikován jako česká kotlina. Názvy našich hor, řek i sídel byly tehdy keltské a v některých zní keltský jazyk dodnes. Není třeba pochybovat o tom, kam podle pověsti dorazily kmeny pod vedením Segovesa. Po překročení pohoří Gabréty totiž šly údolím řeky Ogary až stanuly pod horou Riph. Gabréta znamenala v keltštině „pohoří kozorožců“ a šlo o dnešní Šumavu a Český les, Ogara (z keltského agara bystrá voda) byl název Ohře. O původu názvu hory ani nemusíme moc spekulovat, zcela jasně totiž pochází z keltského slova „rip, nebo ripa“ kopec, hora, vyvýšenina. Vítej praotče, jsi doma!

převzato z knihy: Keltský stromokruh

Výstava v Kyjově - Keltové jak je neznáme

    Jak se již stalo u KELTOI běžné, jednou z činností je i organizování různých výstav. V letošním roce nás čeká celá série na jižní Moravě. Postupně navštívíme Kyjov, Hodonín a Veselí nad Moravou v termínu od dubna do října 2000. V muzeu v Kyjově dostala výstava název "Keltové jak je neznáme". Jak jistě cítíte, tato výstava bude věnována životu našich předků Keltů a bude zaměřena především na děti a mládež a svým pojetím bude pro děti otevřená, tzn. Děti si budou moci exponáty osahat nebo si je i vyzkoušet. Z minulosti KELTOI vychází určité zkušenosti s touto koncepcí a proto se na ně bude i zde navazovat.
    A jak to bude organizováno? Předně vás chci požádat o účast na přípravných pracích. Jejich cílem bude opravit a dodělat exponáty a potom výstavu v Kyjově postavit. Akce bude pořádána jako víkendovka. V pátek odpoledne se odjede, večer bude zábava, v sobotu a v neděli dopoledne se bude stavět a v neděli odpoledne výstavu otevřeme vernisáží. Již dnes je jisté, že při vernisáži nebude chybět čuník a další pochoutky pro mlsné jazýčky. Večer se vrátíme do Mladé Boleslavi. Věřím, že se rádi této akce zúčastníte, takže dejte vědět, kdo byste měli zájem se zde realizovat a pomoci nám.

VH

Beltine 2000

    Co to je BELTINE? Jeden ze čtyř hlavních svátků, slavený v noci na 1.května. Šlo o slavnostní přivítání teplé poloviny roku, příchodu jara a léta. Dobytek byl vyháněn ze zimních útulků na pastvu. Slovo BELTINE znamená oheň, současně připomíná božstvo zvané Bel či Belenus, patrona tohoto svátku jarních ohňů. V podvečer byly zapalovány veliké hranice a kolem postupně prováděn dobytek tak, aby zvířata pocítila magické teplo plamene, což je mělo ochránit před nemocemi. V domech bylo nutné udusit všechny ohně a obnovit je až novými, čistými plameny, přenesenými z posvátných hranic, zapálených této noci druidy.
   

Dárci, sponzoři, dobrovolníci

Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo