Keltoi 1994-2014
  • Kamenné stránky
    Kamenné stránky
  • Avebury
    Avebury
  • Bacín
    Bacín
  • Brodgar
    Brodgar
  • Brodgar
    Brodgar
  • Buckovna
    Buckovna
  • Chlístov
    Chlístov
  • Dolmen Crucuno
    Dolmen Crucuno
  • Dolmen Mane Rutual
    Dolmen Mane Rutual
  • Dolmen des Pierres Plates
    Dolmen des Pierres Plates
  • Dolmen Saint Just
    Dolmen Saint Just
  • Gavrinis
    Gavrinis
  • Guímar
    Guímar
  • Horní Světlé Hory
    Horní Světlé Hory
  • Petrovice
    Petrovice
  • Klobuky
    Klobuky
  • Newgrange
    Newgrange
  • Řady Kermario
    Řady Kermario
  • Stonehenge
    Stonehenge

Newgrange 1

Popis hrobky - krok zpět v čase I

Úvod
Naše putování po megalitických památkách Irska v září 2005 bylo díky důmyslné režii našeho průvodce korunováno návštěvou magického okrsku obřích megalitických hrobek. Osm kilometrů východně od malebné vesnice Slane se řeka Boyne prudce otáčí k jihu. A tam, obkroužena ze tří stran plynoucí vodou, spočívá jedna z kolébek evropské civilizace - Brú na Boinne – Palác na řece Boyne. Stojí zde tři velké zázraky pravěkého světa, chodbové hrobky Newgrange, Knowth a Dowth. Člověk jen žasne nad stářím a složitostí těchto památek, starších než Stonehenge, mykénské chrámy, ba dokonce i egyptské pyramidy. To, že přestály více než pět tisíc let svědčí o dokonalosti jejich konstrukce a o vynalézavosti kultury doby kamenné, která je postavila. Přes romantiku a kouzlo všech navštívených kamenných staveb v uplynulém týdnu jsme tváří v tvář těmto gigantům zůstali v údivu stát…
Nejznámější ze tří hrobek je Newgrange. Byla objevena a rekonstruována teprve nedávno (1962-1975). Její obrovské rozměry a atraktivní fasáda z křemene a žuly přitahují od okamžiku jejího znovuotevření veřejnosti každoročně více a více návštěvníků. Má téměř 90m v průměru, 11m na výšku, a rozkládá se na ploše téměř celého akru. V blízkosti hlavní pohřební mohyly jsou také tři menší chodbové hroby. Umístění Newgrange na vrcholu nízkého kopce, skýtající skvělé výhledy na údolí řeky Bonne, a její dominantní poloha a architektonická velkolepost svědčí o tom, že stavba byla zajisté pohřebním místem určeným králům.

Chodbové hroby a lidé
Ohromující chodbové hroby v Newgrange, Knowthu a Howthu patří k nejlépe dochovaným příkladům tohoto typu památek v Evropě. Byly postaveny mezi lety 3500 až 2700 př. n. l. a náležejí do období, kdy jediným materiálem pro výrobu nástrojů a zbraní byl kámen. Práce musela být tehdy velice namáhavá. Bylo odhadnuto, že čtyřtunový kámen by na vzdálenost tří kilometrů od nejbližšího lomu muselo vláčet osmdesát mužů po dobu čtyř dní. V případě Knowthu je to přitom například více než 1.600 kamenů o váze jedné a více tun. Nasazení dělníků muselo být v případě takového pracného a dlouhodobého úkolu nezměrné.
Lid, který přišel do Irska někdy před r. 4000 př. n.l., stavěl různé typy megalitických hrobek a jiných staveb.
Stavěly se také kamenné kruhy, a zdá se, že se lišily tím, jakou náboženskou a ceremoniální roli plnily. Existuje také názor, že řada z nich připomíná primitivní observatoře, určené k měření nejkratšího a nejdelšího dne roku. Jak běžela století, začaly se vytvářet mýty a legendy o jejich tajemných silách, a stavby vstoupily do irského folklóru jako příbytky víl a duchů. Do dnešních dnů mnoho lidí nechce s kamennými kruhy nic mít, protože věří, že přinášejí smůlu. V severní části Irska, nad linií spojující Galway a záliv Dundalk Bay se nacházejí tzv. dvorcové hrobky, nazývané tak proto, že je před nimi otevřený prostor vedoucí do samotné chodby.
Okamžitě rozeznatelnými stavbami jsou portálové dolmeny, sestávající ze tří nebo více obřích stojících kamenů, přikrytých stropním kamenem, který v některých případech může vážit až 100t. Nejpůsobivějšími však přesto zůstávají chodbové hroby, z nichž vrcholnými příklady jsou Newgrange a Knowth. Mimo ně nalezneme také mnoho satelitních chodbových hrobů v oblasti pohřebiště Brú na Boinne. Obecně se dá říci, že po celé zemi jakoby byly chodbové hroby seskupeny do jakýchsi skupin či hřbitovů. Jen 40km západně od Brú na Boinne vidíme podobný hřbitov v kopcích Lough Crew. Bylo zde odhaleno na 25 pravděpodobných chodbových hrobů. V irštině se těmto místům říká Sliabh na Cailliagh (kopce čarodějnic). Místní legenda uvádí, že hrobky byly vytvořeny přeletujícími čaroději, kteří házeli balvany na zem. Další centra chodbových hrobů se zachovala v hrabství Sligo – v Carrowkeel uvidíme hřbitov o 14 hrobkách, v Carrowmore se jich dochovalo dokonce 32. Odhaduje se, že se celkem v Irsku nachází kolem 200 chodbových hrobů, i když jejich původní počet byl nesporně mnohem vyšší.
Velké megalitické hrobky však nejsou jen irským unikátem. I když se žádná jiná nevyrovná uctivým rozměrům památek v údolí Boyne, najdeme významné hrobky také ve Španělsku, Portugalsku, Bretani a Británii. Velké kamenné kruhy v Avebury a Stonehenge ve Wessexu, kamenné řady v Bretani a velká komorová hrobka v Maes Howe na Orknejích ukazují, že stavitelé památníků v Boyne byli jen jednou z větví velké civilizace, která se rozšířila po celém západním pobřeží Evropy. I když žádná z ornamentací na těchto vzdálených místech neodpovídá přesně jiné lokalitě, bylo nalezeno dost paralel na to, aby se dal vyslovit názor, že mezi těmito různými národy existovaly od nejstarších dob přímé kontakty. To, co tedy vidíme v Brú na Boinne, jsou ty největší památky na vyspělou civilizaci, která byla na začátku 4. tisíciletí př.n.l. rozšířena ve všech přímořských zemích západní Evropy. Profesor MacAlister tedy pravděpodobně nepřeháněl, když v roce 1927 psal Královské irské akademii: „Kdybychom uměli zodpovědět všechny otázky, která nám přímo či nepřímo klade Newgrange se sousedními hrobkami, mohli bychom s klidem říci, že víme vše, co lze vědět o době bronzové v Irsku. Téměř všechny cesty při studiu tohoto období v naší zemi vedou dříve či později do Newgrange.“ I když je teď všeobecně známo, že Newgrange pochází z doby předcházející době bronzové, dá se s názorem profesora MacAlistera ohledně významu Newgrange jako pravěké lokality jen souhlasit.

Objev
Pro dnešního návštěvníka, stojícího před impozantní fasádou Newgrange, není jistě lehké si představit, že archeologové, kteří místo navštívili krátce po jeho objevení, příliš ohromeni nebyli. První zmínka o objevu hrobky je z roku 1699 a zmiňuje Velšana Edwarda Llwyda, amatérského archeologa, který jednoznačně neuměl posoudit význam toho, co vykopal. Llywd byl vlastně na cestě do Giant’s Causeway v Co. Antrim, když silniční dělníci objevili vchod do hrobky. Llywd zavrhl Newgrange jako „barbarskou památku“ , zejména kousavý byl ve věci vstupního kamene –„velký, jakoby náhrobní kámen, ležící naplocho, má z vnějšku nějaké barbarské rytiny, podobné zatočeným hadům, ale bez hlav“. Velšan nebyl sám, kdo nedocenil význam chodbového hrobu. A to nikdo menší než Sir Thomas Molyneux, profesor fyziky na Dublinské univerzitě Trinity College, který byl stejně přezíravý, když o dvacet let později také navštívil Newgrange. O ornamentální kamenořezbě se vyjádřil takto: „jde jen o barbarskou řezbu, nevykazující ani náznak písma.“ Pořádně se na Newgrange začalo pohlížet až v 19. století. Sir William Wilde, otec známého irského autora Oskara, se soustředil na uměleckou stránku vykopávek. Ptal se, zda ornamentace byla čistě dekorativní, nebo měla cosi sdělovat o historii a funkci památky. Závěrem své studie vyjádřil přesvědčení, že řezby mají charakter hieroglyfů, tedy posvátný. Další badatelé se zaměřili na významy názvů pohřebišť , a shodli se, že „monumenty na řece Boyne“ a „Brú na Boinne“ jsou jedno a totéž. Dnes se experti shodují, že jde nejspíše o ohromné prehistorické pohřebiště na břehu řeky. Newgrange, Knowth, Dowth a spousta dalších pohřebních mohyl jsou přežívajícími památkami velkého hřbitova této kdysi skvělé civilizace.

Typ lidí
Jací že lidé to vystavěli ohromné mohyly v Brú na Boinne? Proč tato rasa věnovala tolikero úsilí na budování hrobek? Měly to být upomínky na minulost, či spíše symboly moci a naděje pro budoucí generace? To jsou otázky, které si archeologové kladou již po staletí. Ve světle posledních vykopávek však Brú na Boinne začíná konečně vydávat své tajemství. Všechno obyvatelstvo v době po vybudování chodbových hrobů byli jedlíci masa. Nálezy v Newgrange zahrnují úlomky zbraní a nástrojů, nožů, škrabek, hrotů šípů. Kolem mohyly bylo objeveno mnoho zlomků koster zvířat. Tyto nálezy z nejstarších vrstev vypovídají o stavitelích hrobu. Museli kombinovat lov a zemědělství. Většina zvířecích kostí byla z domestikovaných krav, méně pak z koz a prasat. Tento lid též držel psy a s největší pravděpodobností i koně. Takže zde máme obrázek poměrně usazené komunity, kombinující lov a chov domácích zvířat. Lidé byli bohatí a dobře prospívali. Nejen že byli schopni věnovat tolik času a sil na vršení mohyly, ale také užít svých znalostí k nalezení stavebního materiálu. To ukazuje na skutečnost, že již tehdy měli dobré obchodní vztahy s ostatními částmi země. Žula musela být lámána v horách Mourne (hrabství Down), křemen pak ve Wicklow. Jelikož tyto materiály byly dopravovány do Newgrange po vodě, museli mít stavitelé pro uskutečnění takové dlouhé a riskantní cesty masivní plavidla a značné navigační schopnosti. Tu neuvěřitelnou odhodlanost si však člověk uvědomí, až když začne přemýšlet o čase a energii, spotřebované k danému úkolu. 450 obřích balvanů muselo být nalezeno a dopraveno do Newgrange. Po příjezdu musely být kameny vytaženy na zvlášť postavené hliněné náspy, a pak teprve mohla začít obtížná a zároveň přesná práce na jejich usazení do jejich konečné polohy. Do hrobky bylo přineseno přes milion pytlů plných malých kamenů z blízkých řek a potoků. Nedávné pokusy ukázaly, že každý takový pytel si vyžádal cestu trvající 70 min (tedy celkem téměř 1,25 mil. člověkohodin práce). Jen takový národ, který dokázal zabezpečit odpovídající životní podmínky, si mohl dovolit věnovat tolik úsilí na stavbu hrobu. Ale je jasné, že pokud byl vynaloženo tolik energie, stavitelé jistě chtěli, aby na stavbu bylo pohlíženo nejen jako na hrobku. Odhaduje se, že stavba Velkého Chodbového Hrobu mohla trvat 40 let. Celá generace možná nepracovala na ničem jiném. Výsledek měl sloužit jako symbolická prázdná hrobka nebo chrám, místo pro oslavy, či místo vzývaní slunce a měsíce o velkých pohanských svátcích. Více než čímkoli jiným měla být Newgrange symbolem věčné paměti na slávu jejich vyspělé civilizace.

Newgrange (v běhu věků)
Lid zvoncových pohárů (nazvaný podle hlavního důkazu jejich existence v celé zemi – velkého množství nalezené pohárové keramiky v místech jejich sídel) se ve stínu Newgrange na sklonku její éry usadil na celkem dlouhou dobu. Jen málo pak víme o přesném osudu chodbového hrobu po jejich odchodu (cca kolem roku 2000 př.n.l.) až do doby křesťanství. S rozšířením křesťanství do celé země se začaly od pátého století n.l. stavět kláštery, a mniši se studenty se začali zabývat psaním a studiem. Od této doby je pak možno sledovat skutečné kořeny písemného dědictví Irska, keltského folkloru, který byl až do této doby předáván pouze ústně, a to včetně zmínek o Newgrange. První cisterciácký klášter byl v Irsku založen v roce 1142 na březích řeky Mattock, družky Boyne. Newgrange a Knowth se měly stát součástí rozlehlého panství, které se v čase dále rozšiřovalo. V té době také Newgrange získala své dnešní jméno – stala se new – grange (novou farmou) Mellifontů. Po rozpuštění klášterů králem Jindřichem VIII pozemky Mellifontů přešly do vlastnictví Edwarda Moora (pasován na rytíře v r. 1579). Jeho rodina je držela do konce sedmnáctého století, ale v době „znovuobjevení“ chodbového hrobu a komory v roce 1699 byla Newgrange ve vlastnictví Charlese Campbella. V průběhu následujících století Newgrange postupně prošla rukama čtyř dalších vlastníků. Mohyla samotná se dostala pod zákonnou ochranu státu, ale až v roce 1961 byly pozemky státu prodány. Poslední vykopávky skončily 1975. Nyní je Newgrange spravována Úřadem veřejných budov. V místě je sezonní turistické návštěvní centrum.

Velký kruh a ostatní objekty
Na východ od vchodu do chodby návštěvník zaznamená řadu stojících betonových bloků a sloupků. Sloupky představují střed hlubokých jam, sestavených do tří paralelních oblouků. Tyto jámy nemají žádnou přímou souvislost s mohylou. Kromě toho, že v nich byly nalezeny zvířecí kosti a pazourky, nebyl objeven žádný přímý důkaz o jejich účelu. Bylo pouze zjištěno, že jámy byly již byly v době počátku hroucení mohyly zasypány. Betonové bloky pak představují zbytky vedlejšího chodbového hrobu, který byl v průběhu století z větší části zničen. I když některé balvany stále stojí ve své původní poloze, betonové bloky ukazují místa, kdy kameny již chyběly. Můžeme tak vysledovat půdorys hrobu a polohu obrubníku. Za mohylou, na severovýchodní straně, stojí matoucí a jaksi nemístná stavba. Dala by se volně nazvat jako kamenná chýše či sklípek. Byla postavena z kamenů, které odpadly z mohyly, a leží rozházeny v okolí. Předpokládá se, že jde o „výstřelek“ ze sedmnáctého století, vybudovaný z rozmaru vlastníka pozemku.
Při příchodu ke vchodu nás jako první okamžitě zaujme veliký kruh z kamenů, původně obklopující mohylu. Jde však jen o torzo o 12 kamenech, dříve jich zde stálo odhadem 35-38. Kruh má průměr 104m a zaujímá plochu cca 2 akrů. Nezdobené kameny jsou kolosální. Člověk si ani neumí představit, jak se s nimi vůbec dalo s užitím pouze dřevěných a kamenných nástrojů zacházet. Ten obrovský rozsah celé operace a potřebné množství lidí muselo být v tehdejším Irsku úžasné a nevídané. Panuje názor, že velký kruh byl původně kompletní, i když v době znovuobjevení hrobky v roce 1699 zde stálo pouze 12 dnešních kamenů. A z těch pouze tři, stojící proti vchodu, jsou jedinými nerozbitými segmenty kruhu. Patří také k těm největším, jaké nacházíme. Měří mezi 2-2,5 m nad zemí. Většina zbývajících balvanů z kruhu je na JJZ straně. Severní část kruhu je dnes téměř neznatelná. Nedalo se zatím zjistit, zda kruh byl vztyčen jako součást celé stavby. Nedávné vykopávky u paty ležícího balvanu však naznačují, že byl postaven mimo okraj mohyly a že se svalil dříve, než se začala mohyla hroutit, neboť pod ním nebyl nalezen žádný materiál z mohyly.

Obrubník
Základnu mohyly obklopuje nepřerušovaný kruh velkých kamenných bloků v počtu 97. Před posledními vykopávkami byly vidět jen 3 z nich – číslo 1(vstupní kámen), číslo 52 (na severní straně přímo naproti vchodu) a číslo 67 (na východě). Rekonstrukce pak odhalila velké plochy přední části (na jihu) v jejich původním majestátu. V průběhu staletí si zub času a eroze vybrali svou daň, a mohyla se rozpadla ven, a tak zcela zakryla obrubník. Vedlo to dokonce k domněnce některých expertů, že Newgrange měla původně mnohem větší průměr nežli později potvrzený. V současnosti je odhaleno našemu pohledu 18 kamenů napravo od vchodu a 21 nalevo. Při čelním pohledu tak vidíme, jak musela stavba vypadat v původní podobě. Kameny samy jsou pak kladeny různě tak, aby bylo docíleno stejně vysoké nepřerušované horní linie dokola mohyly. Kameny také nestojí svisle, nýbrž kopírují sklon kopce. Jsou obrovských rozměrů a jejich přesné usazení muselo být extrémně náročné. Délka bloků se pohybuje mezi 1,7 – 4,5m. Ty, které obklopují vchod, a které jako první přilákají návštěvníkovu pozornost pak mají délku 3-4m. Obvod obrubníku také představuje přesný obvod mohyly jako takové. Newgrange není přísně kruhová, a obvod obrubníku kolísá mezi 79m na ose SZ/JV a 85m ne ose SV/JZ. Navzdory nedávnému odhalení mnoha kamenů obrubníku, ony tři již zmíněné zůstávají těmi nejvíce fascinujícími a zasluhujícími detailnějšího zkoumání. Vstupní kámen o rozměrech 3,2x1,3m není jen nejsložitěji zdobeným kamenem Newgrange, ale je uznáván za jedno z nejvýznamnějších megalitických uměleckých děl vůbec. Jeho vzor spočívá v zásadě z dvojité spirály tvořené dvěma rovnoběžnými pruhy s jemnými zakulacenými drážkami, které je oddělují. I když je v kameni vyryto vlastně jen pět spirál, další vyryté obvodové oblouky a jiné vzory tvoří dojem přítomnosti mnoha dalších spirál. Šířka pruhů je kolem 4cm, hloubka drážek pak 1cm. Bylo dosaženo nebývalé hladkosti vzorů, patrně obroušením pískem, vodou a štěrkem. Vzor, který není příliš nápadný, ale který musí být uspokojivě vysvětlen, je svislá drážka, která rozděluje horní část balvanu. Předpokládá se při tom, že byla vytvořena současně s ostatními vzory. Tato svislá rýha se opakuje na kameni č. 52, na diametrálně opačné straně proti vchodu. Před začátkem vykopávek se obecně myslelo, že detailní rytiny na výrazném kameni č. 52 a jeho symetrické umístění přímo naproti vchodu možná označují vchod do druhé chodby. Nicméně v průběhu vykopávek se žádné důkazy o druhé chodbě neobjevily. Obrubníkový kámen č. 67 na SV straně byl třetím, který byl odhalený již při prvním nálezu mohyly. Má vzory esíčkovitých spirál (spirály, spojené esíčkem, často nazývané vracejícími se spirálami), které jsou v Newgrange vzácné. Opakují se jen na dalších dvou balvanech, a to ještě s menším efektem, a sice na kameni č. C10 na severním straně komory, a na kameni L19, v místě, kde se chodba otvírá do komory.

Násep
Svou polohou v nejvyšším bodě terénního hřebenu dominuje násep Newgrange okolní krajině a probouzí v poutníkovi posvátnou úctu. Dokonalost fasády a ohromující rozměry stavby mohou působit až zastrašujícím dojmem. Jakoby její rekonstrukce byla až moc dotažená, jakoby její zachovalost byla na pravěkou památku až přespříliš dokonalá. Takové pocity jen svědčí o neuvěřitelných výsledcích neolitických stavitelů hrobky, kteří překonali primitivnost svých nástrojů, aby vynalézavý tvar jejich díla přežil nedotčený více než 5 tis. let. Násep Newgrange je tvořen středně velkými kameny omletými vodou, s rozměry mezi 15 a 22 cm. Se svým průměrem 79-85m a výškou 11m se zdá násep ještě vyšší, umocněn svou polohou na nejvyšším místě hřebenu. Přední fasáda hrobky je nyní skvěle renovována do své někdejší triumfální podoby. Odpadlé křemenové valouny byly posbírány v průběhu vykopávek v letech 1962 -75 a vráceny na své místo. Oválné žulové valouny byly nalezeny pomíchané s křemeny, a dnes jsou zpátky v obložení. Zpestřují tak převažující plochu z křemenů. Renovační práce vedl prof. O’Kelly z university v Corku. Někomu se výsledek jeho práce nezdá, někteří mají problém s pečlivostí jeho úsilí. O’Kelly důrazně prosazoval své metody a jejich důkladnost. Materiál, který našel v průběhu vykopávek, byl použit na postavení zkušebního úseku podpůrné zdi. Tuto zeď pak nechal spadnout, a výsledné rozvrstvení bylo porovnáno s originálem. Výsledky byly téměř totožné. Popisná pasáž ze středověkého irského rukopisu jménem Silva Gadelica popisuje 3 nevýznamnější irská historická místa takto: „Tři nepochybné věhlasnosti Irska: Dumha na nGeall (Pahorek rukojmí, Tara), Mac an Oga Brugh (Newgrange), na příchod nádherná, a Crumthann’s Dun an Edar.“ Newgrange nebyla nikdy určena pouze k pohřbům, nebo považována jen za hrobku. Byla zbudována jako symbolická prázdná hrobka, chrám a výraz důvtipu, síly, umění svých tvůrců, jako památník pro příští generace, který neměl být nikdy zapomenut. Pracná rekonstrukce ze 60. a 70. let byla založena na známé keltské touze ohromovat, a tak tu dnes znovu Newgrange stojí jako nejvíce fascinující památník země.

Chodba
Táhne se 19m od vchodu na JV straně náspu až do komory s klenutou střechou. Ihned zaznamenáváme, že chodba vniká pouze do 1/3 celkového průměru náspu. Kopíruje sklon kopce, na kterém hrobka stojí, a překonává tak převýšení asi 2m mezi vchodem a komorou. Chodba je vroubená stojícími kameny, 22 na levé (západní) straně, 21 na pravé (východní). Jejich výška se pohybuje mezi 1,5 a 2m, přičemž ty nejblíže komoře jsou nejvyšší. Mnohé z kamenů jsou zdobeny ornamenty, a všechny otesané. Zajímavostí chodby je její strop. První část je zastřešena třemi velkými bloky, spočívajícími přímo na stojících kamenech nebo na vyčnívajících krakorcích, které na stojících kamenech leží. Tento úsek stropu je více méně vodorovný. Dále až do komory je strop klenutý, a to tak, že se postupně zvyšuje. Bloky spočívají jeden na druhém tak, že vrchní vždy částečně přesahují spodní předchozí. Viděno z chodby, přímka klenby vytváří dojem jakýchsi obrácených schodů. Jdeme pod celkem 17 stropními bloky, kryjícími chodbu. Poslední je již 3,6m nad podlahou. Při pohledu z komory tento blok upoutá naši pozornost vytesaným vzorem čtyř dělených kosočtverců. Blízko vstupu stojí nyní velký vztyčený kámen. Před tisíci lety, když byla hrobka dokončena, sloužil tento kámen k uzavření chodby a k jakémusi zapečetění tohoto monumentálního díla. Duchové zemřelých byli ponecháni svému životu v temnotě. Žádné světlo nepronikne celkovou délkou chodby, a nebýt umělého osvětlení, komora by byla stále uzamčena tmou. Jen jednou v roce paprsky světla vyruší dřímotu mrtvých – při východu slunce za jiter zimního slunovratu.

Světlík
Nejzajímavější záležitostí Newgrange je světlík nad vchodem. Na první pohled se zdá být nevýznamným, ale jeho přesné umístění a směr nám odhalují neuvěřitelnou hloubku znalostí prastaré civilizace…

S použitím brožury Newgrange…a step back in time (Co.Meath) připravil Agrimonrix

Fotogalerie:

Newgrange
Newgrange
Newgrange
Newgrange
Newgrange

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo

Spřátelené stránky

Odběr novinek