Keltoi 1994-2014

Pozvánky na akce

so čec 30
Cypřiš, hloh
so čec 30
Elembiuos
ne čec 31
Lughnasad (Dožínky)
pá srp 05
Topol

Kalendář akcí

červenec 2016
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Dvě kamenná pozvání

Kounovské kamenné řady a tajemné Nečemice
Lokace: Obec: Kounov | Okres: Rakovník | Středočeský kraj |
Expozice: Megality Datování: Pravěk 1. Po čem na Džbáně šlapeme aneb jaké mají spojení Keltové z Boiohaema se Skandinávií

Severozápadní dráhou docestujete do Mutějovic na rozhraní okresů Rakovník a Louny. Pahorkatina Džbán, pod kterou ves leží, hostí mnohou zajímavost, zvedá se v táhlých nízkých hřbetech nad okolní krajinu od Krušovic. Ve druhohorách byly zdejší lokality dnem mělkého moře. Bažinatá pobřeží pokrývaly porosty, které se staly uhelnými močály. Na Džbáně se těžilo uhlí, tzv. kounovská černouhelná sloj vycházela ve starověku až na povrch, a tak v blízkých Mšeckých Žehrovicích usazení Keltové používali toto uhlí ve svých tavicích pecích, a dále v kovárnách při zpracování železa. Tehdy si také všimli, že součástí uhelné sloje je také švartna (sapropelit), ta sice také hoří, ale mnohem více se hodí k jiným věcem. Začali z tohoto materiálu vyrábět proslulé švartnové náramky (viz článek o nich). Náramky byly považovány za magické, nosily se na levé ruce. Samo slovo švartna má zajímavý – a magický - původ – nepochází totiž z německého schwarz(=černý), ale přímo ze starogermánského svart= černý, temný. A také podzemní Svart alf byli temní, černí elfové ze staronorských legend, žijící pod zemí. Švartnové náramky se dostaly z Poddžbánska do celé barbarské Evropy (nálezy na Britských ostrovech i jinde). Slovo svart obsahuje stará i moderní holandština, a to znamená také nejen černý, ale také temný. (Německy temný =dunkel). Švartna se nachází v kopcích nad Mutějovicemi dodnes, hlavně v okolí výsypek v šedesátých letech uzavřených šachet Perun I.- Perun IV. Náramky z ní zkouší vyrábět v současnosti lidé, kteří se zajímají o keltské dědictví… Jinak ale na Džbáně šlapeme hlavně po opuce, druhohorní hornině, směsi pískovce a vápence. Je velice měkká, rychle se rozpadá, a její odkryté stěny mohou někomu připadat jako staré kamenné zdi. Opuka je velice měkká, je to usazenina, a dají se v ní nacházet druhohorní lastury. Byl to také stavební materiál, který používali i Keltové a vůbec odpradávna všichni, kdo tuto starou kulturní krajinu kdy obývali (osídlení již od doby kamenné).

2. Vzhůru k řadám a k hradišti

Nádraží Mutějovice leží kousek od sedla, které střežíval jenom pár let středověký hrad Džbán. Jednalo se o jednu ze solných stezek, vedoucích na sever Čech. Po hradu Džbán toho příliš nezbylo. Opukové zdivo se rychle rozpadlo, hrad byl totiž architektonickým neúspěchem. Postaven příliš rychle, rychle opuštěn – byl postaven pro vojenskou posádku, která z něj měla střežit stezku.
Kousek od mutějovického nádraží vede vzhůru žlutá značka na Kounovské Kamenné řady. Táhlý vrch, vlastně stolová hora, se jmenuje Rovina. V současnosti je – už od 20-tých let minulého století – náhorní plošina využívána zemědělsky, je tam pole.
Kamenné řady najdeme zarostlé smíšeným lesem. Je to tak dobře, neboť lidé je již ta dost poškodili. Léta jsem žila pod řadami, pokud chcete najít co nejvíce kamenů, doporučuji k návštěvě řad právě toto období – časné jaro, sotva sleze sníh. Vegetace je v útlumu, tráva slehlá, a tak najdete nejvíce kamenů a zjistíte, že řad je skutečně 14. Samozřejmě, že jsou neúplné. Ale vyskytuje se dost souvislejších úseků. Největší kámen – který ale leží mimo souvislou řadu – je tzv. Gibbon. Je považován za vizír. Toto jméno dostal r. 1975(nebo 4?) podle ceny „gibbon“ – skupina mladých astronomů a přírodovědců zde prováděla výzkum astronomického zaměření řad, a dostala cenu zvanou Gibbon od Československého rozhlasu. Název se rychle vžil. Gibbon leží na východní straně řad, dříve jej bylo těžké najít, ale v poslední době je na řadách vylepšené turistické značení. Druhý nejznámější kámen, Paegas (nazvaný tak mladými astronomy podle puklin, které připomínají souhvězdí Paegas), leží na západním okraji, je od něj vidět k bývalé hájence. Hájenku mezi řadami a hradištěm z pozdní doby bronzové (poč. doby železné – našel se bronzový nůž a pozůstatky tavby železa) obývala před lety keramička, která se zajímala o keltskou a pradávnou minulost naší země. Koncem sedmdesátých let spolu s archeologem Jiřím Waldhauserem postavili na dvoře hájenky laténskou dvoukomorovou pec na vypalovaní keramiky. (Vše je popsáno v knihách J. Waldhausera Keltové v Pojizeří – první a druhé vydání). Po smrti výtvarnice pec nebyla používána, a dnes jsou její trosky patrné za plotem v roští…
Pár kroků za hájenkou narazíme na valy poměrně rozsáhlého hradiště. Jeden val je kolmý k lesní cestě, druhý má chodec po pravé ruce, tam, kde začíná prudký sráz dolů do údolí, souběžně s cestou, a na druhý narazí po asi 300 m chůze po cestě – je opět kolmý na cestu. Když se projdeme po valu, dorazíme na západní okraj Roviny. Otevře se výhled přes údolí k Nečemicím (kde se na kopci skrývají další kamenné řady, i když mnohem méně zachovalé nežli Kounovské) a na Krušné hory. Předjaří na hradišti je nádherné. Najdete tu poměrně početné společenství lýkovců a chumáče bílého devětsilu. Lesní porost tvoří především buky, nádherné vysoké majestátní stromy, jejichž světlá kůra činí les průzračným. Severní srázy jsou pramennou oblastí, v údolí otevřeném k Domoušicím tečou potůčky, ve srázech najdeme studánky s vynikající pitnou vodou. Díky tomu, že Džbán byl vyhlášen přírodním parkem, se tu nestaví. S rozvojem zájmu o Kelty a o pohanství se značně zvýšil počet návštěvníků řad. Za 24 let, co řady znám, se však změnily jenom málo. Vlastně pouze okolí Paegasa – když jsem u něj byla v r. 1982 poprvé, byl ve vysokém lese, kolem hlavně borovice a smrky. Pár let nato byla tato část lesa vytěžena. Naštěstí to kameny přežily na svých místech. Pár let pak byl Paegas zarostlý hlavně borůvčím a trávou. A teď už jsou kolem něj zase aspoň 2,5 m vysoké smrčky… Přibyly tabulky, k Paegasu vede vyšlapaná cestička, ke Gibbonu ze severní strany také. Ale musím říci, že lidé, kteří kameny navštěvují, k nim chovají úctu a respektují ducha místa. Neboť vím, že energie kamenů není vždy stejná. Taky někdy různě působí na muže a na ženy – zatímco mě bylo mezi kameny vždy velmi dobře, jiní zaznamenávali také jiné pocity, což záviselo na situaci v přírodě, na denní době a dalších aspektech… Říká se, že Gibbon je jednoznačně nabit kladně, a že Paegas kolísá. Celkově je západní okraj Řad více energeticky rozkolísaný, což způsobuje nejspíš to, že řady jsou neúplné. Můj osobní vztah k oběma velkým kamenům je různý – Gibbon je pro mne více Samhain, Paegas má spojení s lesními bytostmi. V lese zhruba v polovině řad najdete pár větších „vztyčených“ kamenů – v jednom z nich, který je vysoký a podlouhlý, je „studánka“ pro ptáky. Tento kámen by mohl být kamenem Zeleného muže…, ale záleží na každém, jak s kameny komunikuje. Já jsem si za léta vytvořila s kameny trvalý vztah, velice osobní, a když jsem je teď po šesti letech nepřítomnosti opět navštívila, bylo to shledání se starými přáteli. Vztah se nepřerušil. Proto vzkazuji všem, kteří kameny navštíví poprvé, aby se na ně nedívali jenom jako nějakou raritu, aby se neřídili tím, co vyčtou z turistického průvodce, ale komunikovali s nimi. Kameny vás přijmou a vy se k nim budete vracet. A to je také můj příspěvek k tomu, proč a nač kounovské kamenné řady vlastně někdo poskládal… odpověď je prostá. Hodilo se to a bylo to potřeba.

Tajemné Nečemice

K Nečemicím se dostanete nejlépe autem po silnici z Kounova. Neodbočíte za Kounovem na Janov, ale pojedete kolem vrchu Sonnperk (vlastně jakoby zezadu kolem Řad, po silnici na Pnětluky) , tam zahnete doleva na Nečemice. Vesnička je schoulená v dolíku, nad ní se táhnou další hřbety a stráně. Řady jsem hledali dost dlouho, našli jsme je v roce 1998 po několika marných pokusech.
Celkem zase pomůže v orientaci místní turistické značení.
Nečemické řady jsou částečně zachovány pouze čtyři. Tvoří je hustě k sobě nalepené nyní značně omšelé balvany. Kameny, které sem někdo dovlekl - jsou to jako u Kounovských řad kameny geologicky zcela cizorodé (křemence). Pocházejí ale z jiných lomů – zatímco ty kounovské jsou šedavé, ty nečemické mají červený odstín. Kounovské řady jsou na rovině, směřují od jihu k severu. Nečemické řady jsou „šikmo svahem“ – nedá se říci po vrstevnici, to je nepřesné. A jsou na svahu. Proto se taky asi vinou přirozené koroze hodně balvanů vyviklalo a skutálelo dolů s kopce. Leží jich několik u vyschlého řečiště potoka – voda tamtudy teče jenom po jarním tání anebo po velkých lijácích. Místo působí úplně jinak než kounovské řady. Les kolem je borový – kameny najdeme mezi borovicemi. Je to příjemné, zadumané místo, působící trochu jako skrýš. Navštěvované spíše není, protože, jak jsem už poznamenala, těžko se hledá. Také sama obec Nečemice je hůře dosažitelná – nevede do ní železnice, autobusové spojení je minimální. I když krásná procházka lesem a kolem nádherných starých dubů by mohl být z nádraží v Sádku u Žatce.
Na závěr poznámka – v přírodním parku Džbán se dá dobře tábořit, zvláště, jste-li tak trochu zálesáci. V čisté přírodě je dost pitné vody, a je zde hodně turisticky značených cest.

Hezké jarní toulání přeje Valenis

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo

Spřátelené stránky

Odběr novinek