Keltové, doba laténská - Encyklopedie Keltů6. Duchovno Keltů
Archeologické výzkumy z Německa naznačují, že alkohol, zejména pivo, byl středobodem keltské kultury. Výzkum keltských osad z jihozápadního Německa ukázal, jak moc byla jeho kultura ovlivněná alkoholem.
Na celém území obydleném Kelty jsou doložena svatá místa, střediska kultu a později i svatyně, které sloužily k uctívání bohů a k vykonávání různých obřadů.
Keltové pod Troskami. Archeologický výzkum potvrdil, že u dvou skalních věží, v době, kdy ještě nestál hrad Trosky, měli Keltové ve 2. století př. n.l. svatyni a pravděpodobně podle polohy Slunce v úžlabí mezi věžemi určovali den slunovratu.
Amulet je ozdobný předmět nošený zpravidla na krku, kterému se připisuje ochranný nebo blahodárný účinek.
Ukázka výrobků
Kamenné kříže, plné ornamentů, s kruhem v oblasti křížení břeven, jsou charakteristické pro irské, tzv. keltské křestanství.
Celá řada archeologických a písemných pramenů nám ukazuje Kelty jako vyznavače kultu hlav.
Při různých obřadech a rituálech používáme plastiky - obličeje vytesané z kamene, např. opuky, pískovce nebo vyřezané ze dřeva.
Různé příklady plastik zvířat vyrobených z různých materiálů - dřevo, bronz, zlato.
Gryf je v řecké mytologii bájný pták - lev s orlí hlavou.
Při rekonstrukci náboženského života Keltů často vycházíme z písemných zpráv. Ať už zpráv římských vojevůdců či historiků, nebo irských či velšských písemných památek. U těch je však problémem doba jejich vzniku - křesťanské období. Pokud se chceme v našem příspěvku zaměřit na uctívání Slunce, ať už jako božstva, symbolu, či přírodního jevu, naše pozornost by se měla spíše ubírat k archeologickým pramenům, protože písemná svědectví v tomto případě až na výjimky mlčí.
Kotel znovuzrození - kotel má u Keltů (především v Irsku) hluboce symbolický význam.
Do počátku 2. stol. po Kr., kdy Juvenal mohl zničit pověst konzula a vystavit ho obecnému posměchu tím, že ho v křiklavém rozporu s jeho postavením označil za obyčejného podkoního Epony, který přísahá při jejím obrázku namalovaném na zdi stáje nad žebřinami se senem, měla tato původně keltská bohyně za sebou již dlouhou cestu.
Lucanus uvádí Esuse jako druhého ze tří domácích galských bohů (spolu s Teutatesem a Taranisem, které vypočítává v souvislosti s krvavými obětmi. V jeho případě vykládají Berner Scholien, že rituálně zranění lidé bývali buď pověšeni na stromy nebo byli roztrháni větvemi svázanými a pak uvolněnými.
Lug, Lugh, Lugos - jasný, zářící - bůh slunce a světla, řemesel a hojnosti. Byl uctíván v předvečer 1. srpna, kdy se slavil svátek Lughnasad, Lugnasad.
Commenta Bernensia (Berner Scholien) (viz interpretatio romana) uvádějí, že k obměkčení Taranise "Dispatera" byli lidé upalováni v dřevěných žlabech.
Marcus Annaeus Lucanus (39-65) začíná svou hojně diskutovanou poznámku o třech galských bozích, kteří museli být uspokojováni lidskými oběťmi, Teutatesem.
Věrské představy lze nicméně spatřovat i v jiných projevech, např. nepochybně s nimi souvisejí drobné plastiky (většinou závěsky) zvířat - kanec, pes, srna, koza atd., které měly přenést na člověka vlastnosti svých předloh, či stylizovaná lidská vyobrazení jako vyjádření božské postavy; u Keltů ovšem jako národa podle antických autorů "hluboce oddaného bohům" celý život byl úzce spjat a prostoupen vírou v nadpřirozeno.
Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.
