Na celém území obydleném Kelty jsou doložena svatá místa, střediska kultu a později i svatyně, které sloužily k uctívání bohů a k vykonávání různých obřadů.

Nejstarší posvátná místa se nacházela pod širým nebem, na kopcích, u pramenů a jezer, v lesích, případně posvátných hájích a podobných místech. Možnými místy jsou např. Šumava, okolí dosud tajemstvím zahaleného Obřího hradu či Český ráj - Sokolka.
Archeologickým výzkumem je doložena svatyně na oppidu Závist (akropole), další najdeme na Vladaři, Třísově, Věnci. Součástí všech posvátných míst jsou pozůstatky přírodních nebo umělých vodních ploch, jezírek a cisteren.
Keltské posvátné háje jsou spojovány s kultem uctívání stromů, převážně dubů, tisu, jabloně a dalších. Dub byl symbolem nejvyššího mužského božstva.
Vstup do posvátného háje byl přísně zakázán nezasvěcencům, stromy zde nesměly být káceny. Vedle bohů zde směli pobývat jen druidové, kněží nebo kněžky, vykonávající obřady na počest bohů.